Nikdy by me nenapadlo, ze stravime noc v majaku behem nasich toulek. Byla to opravdove pohadkova noc. Zacalo to tak, ze jsme si k majaku museli dojit 32km s baglem na zadech prekrasnou krajinou narodniho parku Wilsons Promontory, ktery lezi na nejjiznejsim poloostrove asi dve hodiny od Melbourne. Jelikoz Australani jsou celkem lenivy a ujdou maximalne 10km za den, nepotkali jsme po ceste ani zivacka. A v majaku nas spalo dohromady jen 6. Kdyz jsme se vecer delili o zazitky s ostatnima vandrakama, nemohli uverit, ze jsme to usli za jeden den. A hlavne,ze zitra se chystame ujit skoro to samy, zpatky do kempu, kde jsme zanechali stan a auto. Nemuzu rict, ze to byla zrovna lehka tura, nohy bolely a o zadech ani nemluvim. Ale nakonec to stalo za to a kdyz jsme poprve z dalky uvideli majak, zapomneli jsme na vsechny bolistka. Zapad a vychod slunce byl uzasny, ikdyz musela jsem premluvit moje kosti, abych si privstala. Lezla jsme z postele jak chrobak a vsechno me bolelo, ale vychod slunce... no neda se to popsat. V tu chvili bych nechtela byt nikde jinde na svete. Doslova me to okouzlilo.Jinak to roztomily plysovy zviratko je Wombat. Jsou trochu vetsi nez koaly, takovy obtloustly a jinak pekne zvedavy. Kamaradili se s nami u stanu.
2 comments:
Ty blaho.. to budou lytka, Scottik uz je pekne vytrenovan, koukam :) Moc Vas zdravime a prejem spousty dalsich krasnych zazitku a uspesne uslapanych kilometru. Kata a Luky
To the owner of this blog, how far youve come?
Post a Comment